První plavba v Řecku 2015

První Řecko 2015

Den 1.

Balíme. Přípravy na odjezd z ČR jsou v plném proudu. Poprvé okusíme plavbu na lodi v Řecku, poprvé se k lodi nedopravujeme autem, ale letecky, takže velké dobrodružství. Ve stínu řeckých událostí posledních týdnů doufáme, že nám budou stačit Eura :), ale snad to bude vše OK. Letadlo letí ve 22:50 a následně nás čeká krušná noc v Řecku, kde přistaneme ve 2:30, ale jsme mladí a my se hecneme a přežijeme to!

Den 2.

Přežili jsme noc! Průběh byl dle očekávání. Let s ČSA byl na rozdíl od nízkonákladovek, se kterými jsme létali v poslední době, až překvapivě příjemný. Více místa, jídlo a jelikož jsme letěli přes půlnoc, tak jsme se v letadle i trochu prospali. Po příletu jsme půl hoďky čekali na zavazadla, a pak jsme dali spánek přímo na letišti, na ne moc teplém mramoru. Ráno jel první autobus v 6:30, a ten jsme zvládli. Někteří naspali 2 hodiny, někdo i 3, víc nikdo.

Den byl náročný, ale vítr hovořil za vše, bude rozumné zůstat v přístavu. Večer byla domluvená místní restaurace, ale situace se změnila, nakonec nás taxi vozilo do nedaleké restaurace (od stejného majitele jako původně), ale uznali jsme, že 55 lidí odvozit po 4 není optimální, nicméně ve 21:00 jsme se všichni v restauraci sešli.

V menu bylo masíčko, mušle na středomořský způsob, chobotnice a další místní mňamky. Večer už jsme museli utéct kvůli nedostatku spánku.

Den 3.

Ráno stále v marýně. Stojíme zde, protože někteří přiletěli až okolo půlnoci, ráno v 9:00 nás čeká porada kapitánů, ta se opravdu koná a zde domlouváme průběh dnešního dne, bohužel musíme naproti všem příjemným prognózám vyrazit po větru, proti se to „prý nedá“, no nic, jedeme.

Nechtějte ani vědět, co jsme všechno při předání lodi museli řešit…nejde VHF (vysílačka), nestarujeme, došel plyn, nikdo neví, kde to má pojistky, je to legranda … řekové jsou fajn, ale „maňána“ není daleko od reality..

Ve 12 vyrážíme z přístavu do pozice pod Poseidonovým palácem. Je to asi nejrozumnější … plachtíme na pozici asi 6 mil, a pak na motor do kotviště. Stojíme na 7 metrech hloubky a kotva drží. Podle vůdce flotily bude další sraz v 9:30, kdy naplánujeme další míle.

V 6 lidech nám to nějak bumbá, zásoby píva se vypařují – asi větším teplem než jsme se čekali … 🙂

Den 4.

Příjemná noc, po které vstáváme okolo půl 9. Zdá se, že jsme popili více, než dny předchozí, protože když jsem prošel o půl 9. kolem lodí, všichni byli tuhý. O půl 10. má proběhnout porada kapitánů, která proběhne domluvou s hlavním organizátorem, který k nám přijede na člunu, okolo 10. známe cíl. Jedeme na Poros, je to jiný plán, něž jsme si původně schválili na velké poradě před začátkem, ale počasí si žádá změny. Dle mapy nás čeká asi 30 mil na boční slábnoucí vítr, což nakonec i odpovídalo.

Nicméně … naši loď už nemůžu označit jinak, než že je to KRÁM. Rekonstrukce v roce 2015 se moc na lodi nepodepsala a dnes řešíme problém nejprve s kotvou, která nenamotává, poté vůbec nejde spustit pomocí elektrického ovladače a musíme ji ručně spouštět, abychom vůbec zakotvili. Další nemalé potíže nastaly s baterií, která se nedobíjela. Bohužel to poslední bylo už skoro kritické, nicméně, nějak jsme to opravili. Martina za jízdy uvařila výborný oběd, který jsem všichni zhltli a poté zasloužená koupačka.

Cesta na Poros probíhá v poklidu, polovinu cesty plachtíme, a po poklesu větru pod 10 uzlů stahujeme plachty a motorujeme až do cíle. Na polovině cesty se koupeme na otevřeném moři v cca 1,5 metrových vlnách. Kolegové z vedlejší lodi nám skoro nevěřili, ale je to příjemné osvěžení!

Večer končíme ve městě Paros, vyvázaní k městskému molu. Jířa s Jardou bravurně spustili kotvu (i bez motoru). Pája připravila lana k vyvázání na molo, Lůca byla připravená použít fendr v případě kolize se zaparkovanou lodí. Kapitán zacouval mezi dvě lodě na jedničku i přes mírné stresy s krámem (lodí). K překvapení všech zde stojíme zdarma, a to včetně vody i elektriky! Oproti stále zdražujícímu Chorvatsku je to vítaná změna. Stojíme právě přímo před diskoškou „Malibu“, kde se to právě rozjíždí. Zhodnotili jsme život Řeků následovně: vstávají v 7…do 10 mají ráno, poledne jim začíná okolo 19. hodiny, večeří po půlnoci, a pak začíná největší párty. Deník píšu v 0:20 řeckého času a diskotéka otevřela před hodinou a právě se plní lidmi… nenechává nás to chladnými!

Den 5.

Večerní diskotéka dopadla ve velkém stylu, poskakovali jsme na parketu asi do 3 hodin, příjemě strávený večer. Díky intenzivnímu pohybu jsme ráno bez obtíží vstali a zařídili nákupy a vše potřebné na další plavbu. V 10 hodin přichází rozkaz, že nás čeká volný den, prý budeme stát ve vedlejší zátoce a zde se bude lyžovat. Zhruba od 11 hodin v zátoce stojíme sami a okolo 5. se dozvídáme, že lyžování začne v 5. I přesto, že jsme česká „flotyla“, řídili jsme se nejspíš časem po řecku, protože se začlo s lyžemi až okolo půl 7. Bohužel, po celém dnu čekání se na nás ani nedostalo 🙁 V posádce jsme se schodli, že se jednalo o zbytečný den, který by byl daleko lepší někde na cestě, poznávat nová místa.

Večer trávíme na kotvě v zátoce, poblíž Porosu. Večer se zvedá silnější vítr, ale kotva je dobrá a drží.

Den 6.

Ráno přichází informace o dalším průběhu plavby a my přemýšlíme, zda nedoplnit zásoby jídla a pití, nakonec se rozhodujeme pro chvilkový návrat do přístavu Poros, kde dotankujeme vodu, nakoupíme potraviny, abychom vydrželi až do konce plavby. Čeká nás cesta živějším mořem (vlny okolo 2 metrů) na ostrov Agios Georgios, který bude předmostím naší cesty na dva Kykládské ostrovy Kythnos a Kea.

Do přístavu vjíždíme již bez asistence a s těžkým klidem parkujeme téměř na stejném místě jako předchozí noc, pořizujeme nějaká piva, pečivo, zeleninu a hlavně taky vodu do nádrží.

Na „Džordže“ vyplouváme po 11. hodině a cestu odhadujeme na 4-5 hodin ve vlnách. Po vyplutí z přístavu taháme plachty a rychlost se blíží 7 uzlům, zhruba hodinu nám to krásně jede, když tu náhle loď přestane táhnout. A je to v pytli… Další neduh staré lodě – staré plachty, na Jenoe se udělala v prostředku díra, a to nás nutí ji srolovat alespoň tak, aby díra nebyla vidět. Po zbytek plavby jsme odkázáni více méně na motor, přestože se udělalo krásné jachtařské počasí 🙁 Později, když předáváme loď a vysvětlujeme, jak jsme díru udělali (při 25 uzlovém větru), je na plachtě vidět, že byla již v tomto místě opravována – prakticky se pouze rozpáral jeden ze starých švů.

I přes tento problém doplouváme na neobydlený ostrov a kotvíme na jeho jižní straně chráněné před větrem. Na pláži je spoustu naplaveného dřeva a jelikož je ostrov pouze hrouda kamení, nebojíme se (především pak Jarda se nebál) vytvořit grilovací kámen a přichystat hostinu. Po západu slunce se posádka přesouvá na pláž a jde se na věc, opéká se slaninka, klobásky, párečky, připíjí se pivem, vínem, cipurem a slivovicí. U ohně se zpívá, diskutuje, ale mrzí nás, že se k nám nikdo z ostatních lodí nepřidává. Noc končí velkou fatrou ze zbývajícího dřeva, pak uhasit a spát.

Den 7.

Okolo 10. hodiny opouštíme opuštěný ostrov a míříme do příjemné zátoky na ostrově Kythnos, předpověď je jasná, bude foukat – a fouká. Mrzí nás, že nemůžeme plachtit 🙁 Cestovní rychlostí okolo 4 uzlů jedeme na předoboční vítr a do zátoky připlouváme okolo 5. hodiny. Krásné místo! Nad pláží je jediné stavení, místní restaurace, kterou plánujeme navštívit večer, na druhém kopci pak kaplička, kterou plánujeme na západ slunce.

Špatné zjištění pak bylo, že jsme na „Džordžoj“ dopili poslední piva 🙁 Plán plníme na 110%, v restauraci sedíme před i po západu slunce a ochutnáváme místní pokrmy. Rozumně se ubíráme ke spánku a poprvé na plavbě plánujeme budíček na další den, abychom stihli vše, co nám bylo doporučeno.

Den 8.

Budíček jsme nastavili na 8. hodinu, ale bylo vidět, že se nikomu nechce, přesto jsme se dali do přípravy snídaně, abychom byli už okolo 9. na cestě. Poslední den plavby a před námi, kromě přístavu, byla ještě zastávka v zátoce s pozůstatky chrámů. Přes noc, jako by někdo otočil knoflíkem a rázem bylo po větru, s motorem na 2400 otáček jedeme k našemu prvnímu cíli.

Po necelých 2 hodinách kotvíme v malebné zátoce. V dolní části zátoky se pracuje na vykopávkách, je zde částečně zrekonstruované antické divadlo, nad zátokou pak ční pozůstatky 3 chrámů, z nichž ten nějvětší, byl určen pro Apolona. Na chrámy se vydáváme plavmo a na místě pořizujeme foto, následně nás čeká oběd a poslední část plavby směrem do Lavria, domovského přístavu.

V 17:30 přijíždíme do přístavu a ještě před najetím do vrat přístavu už máme na lodi šéfa přístavu, který si prý natankuje a zaparkuje sám. Tankujeme 48 litrů nafty, kterou jsme nedobrovolně spálili a zajíždíme k molu. První část punk výletu (jak ho nazval Jarda) končí.