Blog Listing

Pracovní plavba ČD-IS

Den 1.

Lhota pod Libčany / Praskačka / Hradec Králové –> Šibenik

Naše cesta za pár hodin začíná. Posádku sezbíráme do vozidla a vyrážíme na naší první pracovní plavbu do Chorvatska. Cesta začíná dnes 3. června ve 20:30, plánujeme pro cestu využít České, Rakouské a Chorvatské dálnice, Slovinským se vyhneme. Plánovaný příjezd do Šibeniku je v sobotu v dopoledních hodinách. Loď pak budeme přebírat okolo 17. hodiny. Rozcházíme se z kanceláří a hurá zabalit a vyrazit.

Cíl plníme na 100%. V 8:30 večer uvádíme v chod auto a v 9:30 jsme již v plné sestavě a míříme vstříc 1000 km do Šibeniku. Střídáme poctivě a i přesto že všichni tvrdí že v autě nespí tak kromě Marťase (Martin Drozd) si dali spánek všichni. Těžko pochybovat o jeho kvalitách, ale spali.

Den 2

Šibenik –> Žirje

Jsme tu. V 9:30 jsme dorazili a hned jsme šli hledat naší Marijanu. Našli! 🙂 Nakonec nám společnost vyšla vstříc a plán odjezdu je ve 2 – zatím obědváme, uvidíme.

Plán je plněn na 98% – ve 14:30 je loď naše a my se se vší silou dereme do lodi, rozdělení 3 kajut mezi 4 pasažery lehce vázne, ale domluva zní jasně – budem se točit. Při předávání se dozvídáme, že není plná nádrž, a proto nás na účet firmy čeká tankování. Drobné rozpaky kapitán vymýtil vysvětlením situace a než se „prvničky“ (všichni nováčci) nadáli tak si jedem pro naftu. Následuje již první ostrá plavba z benzíny na ostrov Žirje, kde je náš dnešní cíl. po Šibenické soutězce dostává kormidlo Jarda a zbytek posádky obstarává plachty, na které nakonech 1/3 plavby plujeme. Předchozí noc byla moc krátká, ve 22:00 všichni usínáme. Zítra hurá na Vis!

Den 3

Žirje –> Vis (Komiža)DSC_6563

Budíček v 7? Zdá se to nemožné?? Nene – všichni snídají! Jarda vaří vodu na kávu a čaj, zbytek posádky krájí vše potřebné a v 8:07 je již vše uklizené, a vyplouváme vstříc první a nejdelší přeplavbě na našem výletu. Cesta začíná mírným deštěm, který nám bez větru padá na hlavy, ale my kovaní námořníci (po 12 hodinách) s tím nemáme problém. V 11 hodin už vysvitá první slunko a sundáváme nejteplejší vrstvy spodního prádla (bylo 20 st.).

Část posádky do podpalubí zahání první vlna hladu. Jde se vařit za jízdy. Vítr při vaření máme cca 4 uzly (nefouká) a vlny cca 15 cm (střízlivý odhlad – ten nikdo nemá – vlny nejsou – je to jak na Mácháči). Čekají nás vrtule s napolitana omáčkou a pečeným masem. Byla to mňamina. Po obědě po 30 minutové pauze podávají chlapcí kávu, kapitána přehlídli, prej se nehlásil, tak si dal pivko, co mu zbylo, že?

Zbytek plavby nám už jenom svítí puchejř. Ve 2 dáváme koupel v nejhlubším místě plavby (350 m pod zadkem) a zdálo se nakonec, že je i trochu teplá. Po cestě jsme potkali delfíně s delfínicí (s pohlevím staršího jedince si nejsme jistí, ale ten prcek byl jasnej) a pak už jen do přístavu. Také je třeba zmínit, že fendr, který jsme 1. den ztratili (ze stavu 7 + balon jsme se dostali na 6 + balon) jsme ulovili v moři, není to sice origo náš, ale pokud neztratíme další, tak dovezeme stav 7 + 1 a vo to de.

DSC_6599Jsme tu! Sice to byl malý porod (mezitím co kapitám hačal na wc, zbytek posádky machroval a snažil se chytnout bójku – nevyšlo to), ale nakonec bójkujeme kousíček od hlavního mola a čeká nás trénink na člunku. K véče baštíme parasy od PLOTA (z HK pro neználky) a pak do města. Nad Komiží je dominantní kostel a letos poprvé jsem tam s posádkou došplhal. Po cestě zpět stavíme na pivo s sdílenou pizzu a pak hurá na dobrodužnou plvbu na člunku zpět.  Zapoměl jsem zmínit, že 4 námořníci našeho dosahu (rozměru) měli drobný problém se na našem mikro člunu dopravit na molo vzdálené slovy třicet metrů. Nějak není na 400 kilo stavěný, no… Hold sme jeli na 2x. no… Dojeli sme …  ted už všichni skoro spí a zítra budík v 6:30! V 7:30 chceme mít Komižu již v zádech a plouv střích Modré jeskyni a pak ostrovu Lastovo.

Den 4

Vis (Komiža) –> Snad Lastovo – nakonec Vela Luka

Po usínačce v 1:30 a budíčku okolo 6. se okolo půl 8. vydáváme vstříc 2. dlouhé přeplavbě. Nejprve směřujeme loď na ostrov Biševo, kde posádka absolvuje rychlovýlet do modré jeskyně. Opět došlo ke zdražení – 50 kn za vstup a není možné na vlastním člunu, ale pouze s doprovodem. Jako bonus byly v jeskyni navíc odpadky.

Po výletě se již vydáváme na cestu směr Lastovo. Po 6 hodinách cesty (2-3 zbývaly) je část posádky dost zmožená a proto kapitán rozhoduje, že se uchýlýme do bliže situovaného přístavu Vela Luka. Důvodem byly i větší vlny zezadu, které nepříjemně komíhaly s lodí a po vydařeném večeru nedělaly posádce dobře.

Obratným manévrem jsme dostali vítr z leva a mohli tak vyzkoušet plavbu ve větru okolo 15 uzlů.

Vela Luka nám však připravila pár překvápek. Došly bójky, není místo ani v přístavu a tak kotvíme pobliž bójkoviště. Při spouštění kotvy jsme zjistili že nám došly skoro baterky, což nám bude komplikovat život především při tahání kotvy. No jsme zvědaví.

Den 5.

Vela Luka –> Vis (Vis)

Ráno přichází okamžik pravdy, kapitán jde v 6 ráno po budíčku startovat. Nastarujeme? Jestli ne, jsme v prd…

Nastartovali! Pak druhý krok, přístroje (drobnosti jako určení pozice, hloubka, síla větru…) nejdou 🙁 hmm

Posádka mě chlácholí, že i Kolumbus to dal bez elektriky a proto valíme a kašlem na přístroje. Hurá na Vis. Už se nedržíme původního plánu, protože prostě i technika a náruživí nabíječi všeho mohou mít svůj den a my už musíme pro vodu, kterou nemáme (tryčka na nás lehce tvrdnou – zatim bez sprchy).

Na Vis vyrážíme v 7:08. Jelikož bez elektriky, tak kotvu chlapci vytahují ručně, dřou jako správný piráti!

Poznámka posádky z následující plavby: „to na nás musel bejt pohled, odpoledne na člunu s pádlama místo s motorem, večer u stolu s čelovkama místo s lodním světlem, ráno kotvu taháme ručně místo motorem, který máme, typický češi“

Nakonec tedy bez přístrojů a s přaním, že je po hodině cesty na motor dobijeme a pusíme – vyrážíme. Vidina je jasná, musíme pro tu vodu a elektriku, v půlce cesty sme dobili prd. Nic nejde. Hlavně nesmí chcípnout motor, nebo jsme v prd… kýnku chlupatým. Koupeme se na moři, omýváme námořnický smrádek, který se šíří po lodi a míříme pak do přístavu. Myslíte že bude vše OK? No… když přijel šéf přístavu a před vjezdem mával, že „marine is closed“, tak ve mě drobně zatuhlo. Na otázku „we don’t have electric“ díky bohu ukázal na druhou čast města, kde bylo molo, které fungovalo…díky bohu.

Na první dobrou dáváme mooring a stojíme v přístavu. Jsme tu ve 12:30 a už hledáme co k obědu. Sprchy do 14 v úklidu, tak na Ó na prasáka! No jo, ale musí tomu předcházet výkon. Kapitán posádku dotáhnul až na pláž, po cestě obídek, někdo sálát  / někdo pizzu / čevápy … takovej chorvatskej standard. Pak zmrzka a pak 2 koupačky s pivní přestávkou, prostě typický team-building.

Večer konečně první mytí, pak palubní zábava, kterou se stalo „Česko“ (znalostní soutěž o naší zemi). Jedem 3. kolo, znalosti všech jsou nadprůměrné a teď už je to nuda.

Dopili jsme poslední super RUM a pijem jen pivo…ale my to přežijeme. Slibuju 🙂

Zítra nás čeká Šešula, dobrá mňamina a pěkná přeplavba.

Den 6.

Vis (Vis) –> Šešula (Šolta)

Večer se pilo, ráno vstáváni bez problémů a ranní sprcha vše zlé splachuje. Doufejme. Plán vyrazit po 9. přeplňujeme a chvilku po 8. hodině máme přístavní molo Visu za zády.

Přeplavba cca 25 km probíhá bez komplikací, půl cesty svištíme na vítr okolo 15 uzlů, ale jak je zde zvykem, jak když luskli prstem, vítr vypnuli a bublali jsme opět na motor. Na nevolnost kapitána posádka reaguje opečováním a do Šešuli přijíždíme po půl 12. Prvničky jsou zátokou unešeni a hned hurá do vody. K obědu omáčka bolognese s kruhem. Kapitán šlofíkuje. Jarda s Martinem připravují výlet do Maslinice a zbytek se připravuje na výborný stejk z tuňáka.


Bylo to výborné! Pěkná flákota jako vždy. Večerní aktivitou se stává diskuse a prohlížení videí a fotek. uleháme v 11. Zítra jedeme asi na Kakan nebo Žirje.

Den 7.

Šešula (Šolta) –> Kakan

Ráno vstáváme a přemýšlíme kam dnes. Chceme na sever a to buď na Žirje, kde jsme již byli, nebo na Kakan, kde by mělo být velké bójkové pole. Název ostrova nás láká a proto volíme Kakan.

Na cestu vyrážíme po 8. hodině a míříme přes modrou lagunu dál k našemu cíli. Mistři věštiči počasí dnes větrnou předpověď moc netrefili, protože nakonec moc nefouká, plujeme chvilku na plachy, a když vít klesna pod 8 uzlů, bubláme už jen na motor až do naplánované zátoky. Široká laguna na Kakanu schovává mnoho bójí a my vybíráme jednu kousek od pláže, protože vidíme nedaleký bar. Voda je v těchto místech dost studená, ale nekonec si všichni zaplavali.

Plavmo se vydáváme do buše k baru, který se nazýval „7. NEBO“. Dostali sme točené karlovačko, prošut se stýrem, ančovičky s olivami a ke všemu opečené topinky.

Čeká nás větrná noc na bójce a zítra poslední etapa plavby. Předpověď na pátek nevypadá dobře, uvidíme.

Den 8.

Kakan –> Marina Mandalina (Šibenik)

Posádku budí okolo 7 ráno žbuňknutí do vody, á – Jarda se jde naposled vykoupat. Počasí venku není nijak úžasné, proto zůstal Jarda jediný, kde s v pátak vykoupal. Snídáme a přebíráme zbytky zásob, snažíme se stlačit co se dá :). Po 8. hodině, už s vidinou, že budeme mít malou frontu u benzínky, plujeme směr Šibenik. Čekají nás poslední 4 hodiny plavby.

Při průjezdu Šibenickými vraty je již z dálky vidět, jak se celé město halí do šedé stěny, která se blíží našim směrem. Začíná pršet a vypadá to na pěknej slejvák. Chvíli kroužíme nejistě před úzkým průplavem a když prší už i na nás, rozhodujeme, že to projedeme. Déšť byl docela silný, ale nakonec netrval více jak 30 minut, pak už jen jemně mrholilo.

Průplavem do Šibeniku projíždíme již za mírného mrholení, ustal i vítr a my míříme k praví benzině. Již z dálky je benzinka podezřele prázdná, před námi tam najíždí loď ale koukáme jak je vykázána, jsme odkázáni na 2. břeh k městu, kde benzinka funguje. Nakonec bez problémů tankujeme okolo 45 litrů nafty a míříme do domovského stání.

Manévr do přístavu šel bez problémů a ve 13. hodin již stojíme vyvázaní u mola. Začínáme pomalu balit, uklízet a připravovat loď na předání. K obědu si dopřáváme poslední zbytky domácích omáček, rajskou a guláš. Loď je na předání připraveno okolo 15. hodiny a je také bez problémů předána. Posledním úkonec před odjezdem je nakoupit v místním obchoďáku prezenty a pak hurá do ČR. Zhruba v 16:30 jsme již na dálnici směr Zagreb, Vídeň, Hradec Králové. V 5 ráno ulehám do své postele vedle Páji.

Info

Posádka – Honza Zikl – kapitán, Jarda Věcek, Martin Drozd, Martin Vnuk
Loď – Oceanis 331 Clipper, rv. 2004, rekon. 2014, název MARIJANA
Vypito plechů – 67 (Plzeň, Kozel)
Upluto mil – cca 200 nm
Spotřebováno paliva – 45 litrů nafty